Někteří z vás možná netuší, že jsem původně stavař a architekt. Nebo spíš skoro-architekt, který se ještě během vysoký rozhodl, že bude prostor kolem sebe zlepšovat ne domy, mosty nebo parky, ale krejčovinou. A tak ani tenhle text nebude plnej gentlemanských rad, jak si vyleštit boty silonkama nebo jak vázat kravatu na sto způsobů (ikdyž i tady si budeme muset brzy udělat malý opáčko). Bude o pohledu na současný svět a život v něm. O pohledu chlapa, pro kterýho je, kromě všech těch morálních a důležitých věcí, důležitá i vizuální a estetická stránka prostoru kolem nás.
Má teda něco společnýho krejčovina, architektura a prostor? Naprosto všechno. Mám rád hezký věci a hezký prostory. Takže i když jdu třeba jen na kafe, nejdu jen na kafe. Jdu za komplexním zážitkem z nápoje, místa, světla, prostředí, stolů a židlí, květin, skleniček. A taky lidí. Jen ty dost těžko ovlivním mým výběrem místa.
Prostor kolem nás totiž nedotváří jen tapeta na stěnách nebo zlatá čínská kočička s kývací packou na pokladně čínský restaurace. Prostor z velký části dotváříme my sami. Společensky to docela zvládáme. Umíme pozdravit, poděkovat a někteří se i usmát. Stejně tak si většina z nás nepouští cestou v metru nahlas metal a umýt se taky zvládáme.
Naše vizuální stránka, která se v prostoru taky pohybuje, už ale často dost pokulhává, a i když jsme se naučili to svádět hlavně na chlapy, není to rozhodně jen jejich disciplína. Křiklavé bundy nebo boty, konstruované a designované pro výšlap minimálně na Sněžku, najdete ve městech i na ženské části populace.
Teď uvedu jeden příklad za všechny. Divadlo. Když architekt Josef Zítek navrhoval a stavěl Národní divadlo, dal si sakra záležet na každým detailu. Od ohromujícího prostoru hlediště a dechberoucí opony, až po kliku na záchod a věšáky v šatnách. Každý tenhle detail, i ten, kterýho si vůbec nevšimnete, navozuje pocit a náladu z prostoru, kde se nacházíte.
A do takhle krásnýho prostoru pak vběhne skupina lidí v džínách a tričku, pro který je vrcholem oblékání, že jejich džíny nemají díry. A je po zážitku z prostoru a často i z představení minimálně pro stále se zmenšující skupinu lidí, která nepřestala respektovat, že některé události a místa si žádají adekvátní oblečení. Ne proto, že jim to někdo nařídil, ale pro ten pocit elegance, jemnosti a galantnosti. Jen si všimněte, kolik chlapů začne mnohonásobně víc otevírat dveře dámě, když si vezmou oblek, a kolik žen se ve večerních šatech stane dámami a s úsměvem a poděkováním si ty dveře rádo nechá podržet.
Lidi znamenají prostor. My jsme jeho nevětší esencí. Nebýt nás, tak prostor nemá vůbec důvod existovat.
Michal