Základem dobrého oblékání je pochopení jeho formálnosti. Napsal Matěj v jednom ze svých čtyř postů, které v druhé polovině loňského roku zveřejňoval na svém profilu na LinkedIn. V každém z příspěvků jednoduše shrnul jeden ze čtyř základních dress codů, které by měl ovládat každý muž. Stejně tak se pod každým postem čtyřikrát sám zvěčnil ve variantách oblečení, které danému dress codu odpovídají.
Pokud jste Matějovi posty minuly (začněte Matěje sledovat) nebo na LinkedIn vůbec nejste, tak právě pro vás jsme vytvořili toto kompletní shrnutí, které bude, v případě nouze, vždy dohledatelné tady v TOW Newspaper.
BLACK TIE. Začneme z zostra. I když existují ještě formálnější typy, tak Black tie je většinově vnímaný jako nejformálnější možnost. Nedostatek barev a kontrast textur spíše než vzorů dělá z Black tie nejvíce elegantní a formální oblek. Při obdržení pozvánky na black tie není neobvyklé, že po opadnutí počátečního vzrušení se nám v mysli objeví panické otázky. Kde seženu smoking? Mám si ho půjčit, koupit nebo nechat ušít? Potřebuji motýlka? Jaké ponožky si mám vzít? Co je to vůbec smokingový pás?
Při událostech tohoto typu se přece musí dodržovat pravidla! Ale když to správně zahrajete, tak jsou pravidla skvělou příležitostí k tomu, abyste vypadali skvěle. Už od roku 1865 existuje vynález jménem smoking a jeho podoba se za tu dobu moc nezměnila. Černá barva, sako se špičatou nebo šálovou klopou z hedvábí, kalhoty s lampasy, bíla smokingová košile, černý motýlek, černé lakované oxfordky, černé ponožky a smokingový pás. To je vše. Kombinace tak jednoduchá, že by se v ní těžko spletl i ten největší stylový analfabet. Tady není prostor pro žádné zkratky.
Ne, černý oblek není smoking!
Ne, světle modrá košile není bílá!
Ne, tyrkysová kravata není černý motýlek!
Ne, hnědé derby boty nejsou černé oxfordky!
Ne, ponožky s žirafou nejsou černé ponožky!
Ne, není potřeba si měřit tep při valčíku hodinkami!
Ano, půjčovna smokingů je lepší než nic!
Smoking je pravděpodobně jedním z nejvíce nepochopených oděvů všech dob. A občas slyším názor, že se do něj nevyplatí investovat. Je jen na pár akcí ročně... Naopak! Je to ta nejlepší investice do formálního šatníku, protože podoba smokingu se za 150 let prakticky nezměnila, máte jistotu, že bude mít místo v šatníku klidně dalších 30 nebo 40 let.
A co když je na pozvánce ono kouzelné a někdy matoucí Creative Black tie? Creative Black tie je dress code, který vám umožní zmírnit formálnost - smoking nemusí nutně být černé barvy. Vše ostatní zůstává stejné. Barvy by neměly být přehnaně náladové nebo nesourodé, ale můžete prozkoumat nestandardní možnosti vínové, zeleného sametu nebo námořnické modré. Díky skvěle zvládnutému Black tie dress code můžete vedle sebe nechat vyniknou krásu a eleganci ženy.
Druhým nejformálnějším dress codem je asi nejvíce rozšířený a naopak dostatečně pochopený formální styl BUSINESS FORMAL. Je to opravdu tak jednoduché, jak to vypadá - oblek, košile, boty a kravata. Anglický výraz pro oblek "suit" pochází z francouzského výrazu "suivre", což znamená následovat. Jinými slovy, sako následuje kalhoty nebo naopak. Formální oblek je tedy kombinací saka a kalhot ze stejné látky. Košile se v odívání poprvé objevily v 17. století jako druh spodního prádla a ochrana drahé vesty a kabátu před potem a špínou. Na počátku osmnáctého století získala košile význam samostatného oděvu, ale dodnes se ve společnosti zachoval dotaz na odložení saka - svlékáte se do spodního prádla..
Formální boty jsou v zásadě dva typy - Oxford nebo Derby. Oxfordky mají své jméno podle studentů městské univerzity, mezi nimiž byly v 19. století v módě. Od té doby se tato tradiční pánská obuv stala synonymem pro formální a pracovní oblečení. Derby jsou považovány za evoluci modelu Oxford a lépe sedí na noze s vysokým nártem. Hlavní rozdíl mezi oxfordkami a derby spočívá ve šněrování. První z nich má uzavřený systém šněrování a druhá otevřený systém šněrování.
Kravata má původ také v 17. století, kdy chorvatští žoldnéři používali, jako součást uniformy tradiční uzlové šátky. Sloužily jako ochrana krku před letícími šípy nebo bodnutím nožem. Jako první světový státník, který si dovolil sundat kravatu a dokonce vyhrnout rukávy u košile (ukázka otevřenosti a pracovitosti) byl Barack Obama při první kandidatuře na prezidenta v roce 2008 - Yes, you can!
Nabízí se otázka proč má tolik mužů husí kůži z obleku a neradi ho nosí?
My svojí teorii máme. Pamatujete si, jaká byla vaše první zkušenost s oblekem? Pro většinu jsou to taneční - první oblek z konfekce, ten nejlevnější = polyester, který zaručuje maximální možnou míru diskomfortu. A do toho ještě často poprvé tančit s holkou na veřejnosti! Já dostal od rodičů do tanečních boty o 4 čísla větší, protože mi rostla noha. No...nedorostla a já měl v tanečních místo bot ploutve.
A jaká je hned ta druhá zkušenost? Ten stejný oblek a šup na maturitu, což je také prima zážitek v polyesterovém obleku. Jako začátek formálního oblékání to není nic moc a spousta mužů se z těchto drastických zážitků z mládí nikdy nevzpamatuje. A oblek jako něco, co může být velmi pohodlné nosit, už nikdy nevezmou na milost. Oblek si zaslouží druhou šanci, protože ještě nikdo nikdy nevymyslel nic lepšího, co by více lichotilo (jakékoliv!) mužské postavě.
Čím víc jsou pravidla uvolněnější, tím je větší prostor pro přešlapy. A tím se dostáváme k BUSINESS CASUAL dress codu. Ten ale nemusí být matoucí ani náročný. Je to styl, který není tak formální jako tradiční business formal, ale přesto má působit profesionálním pracovním dojmem. Což samozřejmě (někdy bohužel) ponechává velký prostor pro interpretaci...
Obecně platí, že business casual je stále více "business" než "casual" a to je rozhodně dobře. Jednoduché pravidlo, jak poznat co je víc business a co víc casual: čím více je detailů, vzorů, struktury a barev, tím více jste ve sféře casual.
Historie business casual stylu leží daleko na Havaji. V roce 1966 se havajský oděvní průmysl snažil prodat více košil a přišel s nápadem "Aloha Friday". Cílem bylo povzbudit havajské podniky, aby jejich zaměstnanci nosili jednou týdně havajské košile do kanceláře. V 90. letech se "Aloha Fridays" začaly šířit na pevninu v podobě "Casual Fridays" a do toho naskočila společnost Dockers, která rozeslala 25.000 HR manažerům po USA brožuru s názvem "Průvodce business casual stylu" a překvapivě většina produktů byla značky Dockers.
Stejně jako se pracovní normy předchozích generací přizpůsobily moderní době, přizpůsobily se i pravidla oblékání a vznikl business casual styl. Mě osobně tenhle styl baví nejvíc. Není tak rigidní a přísný jako business formal a zároveň to není takový freestyle, jak je vnímaný smart casual. Což je i důvod, proč chvilku trvá najít si k němu cestu - chce to totiž víc přemýšlet nad kombinacemi a trošku si s tím pohrát. Ráno je potřeba rozsvítit světlo v šatníku a mrknout na to, jak a co se k sobě hodí. A nebo si to všechno připravit den předem, ale to už je (speciálně u mužů) hodně tenký led...
Je tady grande finále! SMART CASUAL. Jde v podstatě cokoliv, co je elegantnější než tepláky, ale méně formální než oblek. Najít přesnou definici je stejně těžké, jako najít recept na nejlepší svíčkovou. Ona totiž nejlepší svíčková není tolik o receptu, jako o citu pro ingredience a chuť. Maminky vědí.
Loni v červenci jsem měl svatbu a každému bych přál mít tak skvělou svatbu, jakou jsme měli my. Ne nutně stejnou, ale přesně takovou, jakou si vysní a ta naše taková byla. Od začátku plánovaní jsme jí nazvali jako "summer garden párty s tím, že se u toho vezmeme". Svatba začínala v 17:00, obřad byl ve 22:00 a vše probíhalo na zahradě hotelu The Grand Mark Prague. Chtěli jsme si to víc užít, než jet podle itineráře a přemýšlet, jestli jdeme rychle rozbít talíř, házet kytku nebo krájet dort.
A dress code? Smart casual! Ooops. Poslední dva měsíce před svatbou jsem tak měl asi třicet telefonátů od zoufalých manželek s tím, do čeho teda mají ,,toho svýho" obléknout. (Téma - muži oblékání ženami - si nechám na jindy. Freud, Oidipovský komplex, atd.). Jasně, všichni máme v hlavě, že svatba se rovná oblek. Uff, vyřešeno. Ale smart casual? Nakonec to byl nejvíc nečekaný zádrhel svatby a kolotoč vysvětlování. S některými jsme museli vyrazit i na nákupy.
Nakonec jsem všem psal, co naopak smart casual není a všichni to zvládli:
Ne, oblek s kravatou není smart casual!
Ne, bazén tam nebude, takže žabky a sandály můžou zůstat doma!
Ne, nikdo nebude mít kapsáče! A ne, ani maskáčový!
Ne, svatba není v horách nepotřebujete trekové boty ani fleecové mikiny!
Ne, není potřeba si měřit tep nejnovějšími hodinkami od Garminu, až budu říkat ANO!
Ano, tepláky patří do Savoye, ale svatba je v Grand Marku!
Velmi volná pravidla smart casual jsou ve své podstatě jednoduchá. Pokud je oblečení sportovní, je na sport. Pokud je funkční, používejte jeho funkci. Pokud je s potiskem, patří na diskotéku. Pokud je ze šusťáku, patří na pouť.
And that's it.
Matěj