top of page

Postava do obleku, návrat do dětství a klidná hlava. Rozhovor s movement trenérem Honzou Nevěčným.

Na všechny už zase leze jaro, ale jen málokdo z nás si ještě občas zaleze po stromě, jako když byl dítě. To ovšem není případ Honzy Nevěčného. Trenéra, tvůrce Movement campů, mého kamaráda a zákazníka The Owners. Jeho myšlenky a postupy při práci s tělem a hlavou jsou pro někoho možná stále ještě nekonvenční, ale věřte že mohou fungovat mnohem lépe než bezmyšlenkovité zvedání železa a všech možných kladkostrojů sloužících k přesunu hmoty z bodu A do bodu B. Honza vyznává přirozený pohyb těla tak, jak jsme ho znávali už v dětství a který bohužel většina z nás dávno zapomněla. Aby bylo zdravé a funkční tělo, je ale potřeba mít i klidnou hlavu, nejíst jen mekáč a spát ideálně víc a jinde než na gauči u posledních tří dílů seriálu. Pokud tohle všechno zvládnete, odměnou vám bude nejen téměř nesmrtelný tělo a mysl, ale taky postava, na který bude vypadat oblek mužně a kostýmek dokonale žensky.

Víc o tom, jak dosáhnout všeho co jsem teď popsal, se dozvíte v následujícím rozhovoru.

(Mimochodem kalhoty, ve kterých Honza leze po stromě jsou z naší dílny. Můžete tak názorně vidět, že krejčovině se meze nekladou a pokud se krejčí opravdu zajímá, dokáže vše přizpůsobit vašemu životnímu stylu.)



Co nám podle tebe uniká, když se dnes bavíme o zdravém životě?


Hodně věcí. Je potřeba si uvědomit, že cvičení ve fitku a suchý kuře s rýží nás prostě nespasí. Alespoň ne z dlouhodobého hlediska. Udržet si pevné zdraví, dobře vypadat a mít dlouhodobě funkční tělo a mysl je mnohem komplexnější věc. Pohyb, strava, spánek nebo třeba i cirkadiánní rytmus, dech, otužování, život v souladu s přírodními cykly či dokonce vyšší smysl v našem životě. To všechno jsou faktory, které se obrovskou měrou podepisují na našem zdraví a životem v moderní společnosti se o ně nevědomě okrádáme.


Toho není úplně málo a sám vím, že je těžký se k tak velkým změnám odhodlat. Jak je podle tebe ideální začít?


Je to dlouhý proces a ten začíná v hlavě. Je potřeba si uvědomit, že naše tělo je stavěné na úplně jinou dobu, než ve které žijeme. Dnešní společnost je vychovávána do totální závislosti na systému, který jsme si vybudovali. A tomu taky vkládáme do ruky zodpovědnost za naše zdraví. Proto je potřeba udělat v hlavě dost zásadní rozhodnutí a zodpovědnost si převzít zpět. To však mnoho lidí nedokáže, nebo na takový krok není připraveno. Rádi prostě svádíme vinu na druhé. Kolikrát jste kolem sebe slyšeli větu „Jsem nemocnej kvůli Frantovi, kterej to přitáhl do práce.“ Dokud si neuvědomím, že je to moje chyba, neposunu se ani o centimetr. Všechno začíná v hlavě.


Zkus prosím tu naši hlavu rozebrat trochu víc.


Náš mozek můžeme hodně zjednodušeně rozdělit do tří částí, podle toho, jak se vyvinul. Máme tu evolučně nejnovější část, tu logickou, která z nás dělá sice nejchytřejší stvoření na planetě a díky které si uvědomujeme sami sebe, ale díky které také rádi věci komplikujeme. Dále je tu jakési emoční já. To nás zase nutí vidět vše buď černě, nebo bíle, chtít všechno hned a nerado na cokoliv čeká. Dokáže krátkodobě převzít otěže nad logickou částí, protože je mnohem starší. Vzpomeňte si, kolikrát jste někoho za volantem vyřvali do * a až pak si uvědomili, že to vlastně nebylo úplně nutný. Tahle část nás ovlivňuje hodně a často, pokud ji necháme. No a nakonec tu máme nejstarší a nejmenší část a tou je centrum strachu. Sídlí zde pud sebezáchovy, a to je přesně ta část, díky které okamžitě zareaguješ na hrozící nebezpečí. Nebo bys alespoň měl, pokud vše funguje, jak má. Mozek je sval a je potřeba ho procvičovat. Konvenčním zvedáním činek ve fitku se toho s naším mozkem moc nestane. Je potřeba trénovat všechny tři části, umět si hlavu čas od času vyčistit od nahromaděného odpadu, a nebo v tom lepším případě si jej do ní vůbec nepouštět. Na to vše je jednoduchá odpověď - meditace nebo vědomá práce s naší myslí, myšlenkami a hlavou obecně.


O meditaci už se dneska mluví skoro všude a přestává být spojována jen s jogíny a batikou, ale podle mě stejně nikdo moc nechápe, o co jde. Většinou si to lidi představují jako sezení nebo ležení se sluchátky, u kterýho usnou. Jak bychom podle tebe měli meditaci chápat?


To je velice komplexní otázka, ale ve zkratce je to vlastně jakési hluboké vnímání sebe sama v danou chvíli (v přítomném okamžiku). Většina našich problémů pramení buď z minulosti a z břemen, která si s sebou vlečeme, nebo z neustálého strachu z budoucnosti a toho, co nám může přinést. Meditační cvičení nám může pomoci se naučit od toho všeho oprostit vědomým a úmyslným přenesením mysli do přítomnosti, kde se dokážeme plně soustředit na to, co právě děláme. Odbourat zbytečný stres a žít tak nějak bezstarostněji a víc v klidu.



Určitě začít. Nesedět na zadku a nečekat, až bude pozdě. Jsme pro pohyb stavění a pokud naše přirozené pohybové vlastnosti nebudeme používat, tak o ně velice rychle přijdeme.


Dalším důležitým pilířem je určitě jídlo, protože i ti, co jen zvedají železa, sami říkají, že vysekaná postava se dělá v kuchyni. Většina z nás už asi trochu tuší, že zdravě jíst není jen výsadou sportovců, ale jak je to s jídlem a zdravým stravováním obecně?


Statisticky dost špatně. (Smích)Téměř 60 % západního světa trpí obezitou. Život v nadbytku je opět něco, na co nejsme evolučně stavění. Naše hlava je nastavená stejně jako u zvířat na „sněz, co můžeš, dokud to jde“.'' Když k tomu přidáte nutričně chudou stravu plnou chemie, která je chuťově a receptorově vystřelená až do nebes, není se vůbec čemu divit. Základem je podle mě návrat k přírodní stravě, která je ideálně v takové formě, v jaké se přirozeně vyskytuje. Vyhýbat se proto ultra zpracovaným potravinám a ty přírodní kupovat od menších lokálních farmářů. Necpat se co dvě hodiny, jak se proklamovalo několik let zpátky a pořád se to často drží, ale nechat občas tělo vyhladovět, aby mělo čas to jídlo vstřebat a zahájit všechny potřebené procesy. Jak by řekl kamarád naturopat: „Nejsme krávy, abychom se celý den pásli.” A má obrovskou pravdu. No a samozřejmě nežrat večer před spaním. Těchto pár pravidel v kombinaci s dostatkem pohybu bude většině lidem bohatě stačit.


Poslední větou jsi mi krásně nahrál na pohyb a tvoje movement lekce a kurzy. Jak ty doporučuješ se hýbat, případně cvičit?


Vzpomínáš si, jak jsi jako malej běhal po dětským hřišti? Šplhal, skákal, balancoval, lezl po čtyřech, houpal se nebo dělal hvězdy? Tenkrát tomu nikdo neříkal trénink a nenutil se do toho na hodinu třikrát týdně. Pohyb byl naší každodenní součástí, sám od sebe. Pak nás posadili na 8 hodin do školních lavic, začali jsme se brát tak nějak moc vážně a tyhle činnosti jsme prostě z nějakého důvodu přestali dělat. V lepším případě se k pohybu někdo vrátil alespoň cvičením ve fitku, v tom horším už vůbec. Bohužel obě varianty mohou dopadnout pro tělo katastrofálně. Pohyb má totiž mnoho rovin. Já zastávám přirozený evoluční a rozmanitý pohyb a ten také na svých lekcích vyučuju. Většinu dospělého života jsem i já sám ale strávil ve fitku taháním nesmyslných vah s vidinou dokonalého těla, což se mi také podařilo, a to i na závodní úrovni. Do dneška za to platím docela velkou daň a se zdravím to mělo pramálo společného.


Pokud se chceme opět začít správně hýbat, je dobré začít postupně a forma pohybu se bude dost odvíjet od daného cíle každého jednotlivce. Doporučuji si najít takovou formu pohybu, která vás bude bavit a po které se budete cítit dobře. Začít pozvolna učit tělo pracovat s vahou vlastního těla. Zkusit si různé formy sportu, cvičení či yogu. Ale určitě začít. Nesedět na zadku a nečekat, až bude pozdě. Jsme totiž pro pohyb stavění a pokud naše přirozené pohybové vlastnosti nebudeme používat, tak o ně velice rychle přijdeme.


Pak následovalo deset minut totální srandy, smíchu a vzpomínalo se na dětská léta při dávno zapomenuté oblíbené hře.


To není úplně složitej začátek s pohybem. Já sám mám často chuť využít všechny prolézačky na hřištích a k tomu mě zpátky přivedl i tvůj intenzivní víkendový Movement camp a víkendové tréninky. Zkus prosím tenhle tvůj projekt trochu víc popsat.


Movement camp je v podstatě takový dvoudenní letní tábor pro dospělé. Člověk tam má šanci totálně vypnout od systému a svých zaběhlých kolejí a naučit se dělat věci tak nějak jinak. Na Movement campu se během dvou dní v podstatě snažím lidem předat všechno, co mi za poslední tři roky nejvíce změnilo život k lepšímu. Je to unikátní forma retreatu, kde se každý naučí, co to vlastně je zdravý životní styl, a v praxi si zkusí, co všechno to obnáší. Zažijete všechny možné formy pohybu, přednášky, výlety do přírody, otužování, dechová cvičení ale i meditace a práci s hlavou. Hodně to člověku otevře oči v mnoha aspektech života. Uvědomí si příčiny svých problémů a je schopný je pak začít efektivně řešit. Samozřejmě jen v případě, že je na změnu připraven. :))


Co se nedělních tréninkových lekcí týká, tak tam prostě děláme pohyb. Tuhle neděli jsem se například všech zeptal, kdy naposledy hráli vybiku, a většina si to ani nepamatovala. Pak následovalo deset minut totální srandy, smíchu a vzpomínalo se na dětská léta při dávno zapomenuté oblíbené hře. Všichni si v sobě stále neseme to malé vnitřní hravé dítě a to se snažím na lekcích v lidech probudit. Dvě hodiny „cvičení“ pak utečou jako nic, lidi jsou zničení, unavení, ale mají rohlíky na tváři, protože si dlouho takhle nezablbli.


Super. Téma zdraví a s tím spojený životní styl je nevyčerpatelný, a tak bych tenhle náš první pokus o vpravení se do něj rád uzavřel nějakým lehkým shrnutím. Podělíš se s námi o nějaký hezký moudro na závěr?


Čím víc změn ve svém životním stylu uděláš, tím je větší šance, že se na to brzo vykašleš. Doporučuji začít postupně a vybudovat si pevné stabilní návyky. Pro mě to jsou tři základní pilíře.

Spánek, strava a pohyb. Už jemnou úpravou těchto tří věcí dokážeme se svým zdravím udělat opravdové zázraky. Ty návyky mohou vypadat zdánlivě jednoduše - chodit brzy spát, usínat bez televize a bez telefonu, spát každý den alespoň 8 hodin, jíst 3x denně kvalitní přírodní stravu bohatou na živiny a do toho se pravidelně hýbat, sportovat nebo cvičit s vahou vlastního těla. To vše v klidu a postupně, stanovit si malé drobné cíle a krůčky a vybudovat si pevné stabilní návyky. Ty se nám postarají o to, že vše budeme dělat i když nám dojde motivace. Zdraví by mělo stát na prvním místě, protože bez něj nebudeme schopní se rozvíjet v žádném aspektu našeho života, doslova v žádném. Proto si myslím, že lepší motivace snad ani neexistuje. Pokud o zdraví přijdeme, je to game over a můžeme si za to zpravidla sami.


Díky Honzo!




bottom of page