Na začátku každýho roku se všechny mainstreamový časopisy, blogy, weby a snad i poštovní holubi předbíhají v tom, jaký je ten nejúčinnější model na back in shape předsevzetí, ke kterýmu nás nutí, po všem tom jídle, váha v koupelně. Nikde už se ale nepíše, proč je to vlastně blbost a proč dostat se do formy (nebo s tím spíš začínat) v zimě, moc nedává smysl.
Zkusím vám proto dneska přetlumočit pár myšlenek a názorů, který mi tohle předsevzetí a celý přístup nejen ke cvičení obrátilo vzhůru nohama a jak se snažím udržovat ve fyzický a vlastně i psychický pohodě (schválně nepíšu formě) já.
Jaká je teda hlavní myšlenka toho, proč je jen malá šance, že se vám podaří udržet to každoroční předsevzetí o cvičení, salátech a kuřeti s rejží déle jak měsíc a nestane se z vás jen další fitness ledňáček (ano, gym-nerds pro tyhle lidi mají vlastní označení)?
Naše tělo na to v zimě prostě není stavěný. Některý odborný články už dlouho píšou o tom, že žijeme v době, ve který jsme si vytvořili 5. roční období. Můžeme jíst celej rok zeleninu i ovoce, který dřív bylo jen v sezóně (nebo u nás vůbec nebylo), den může být dlouhej tak, jak se nám hodí, protože si žárovkama o výkonu reflektorů fotbalovýho stadionu můžeme svítit klidně nonstop, a teplotu subtropů si taky naladíme podle nálady kdykoliv.
Některý odborný články už dlouho píšou o tom, že žijeme v době, ve který jsme si vytvořili 5. roční období.
Za dalších x stovek nebo tisícovek let se tomu možná naše tělo evolučně přizpůsobí, zatím tomu tak ale rozhodně není. Proto je naše tělo v zimě víc bez energie a do tmy se nám na trénink nechce vstávat, protože mozek nedostává impulz světla, že už je ráno. Táhne nás to k tučnějšímu jídlu, protože naši předci v zimě měli maximálně kvašený zelí, ale mrkev, salát nebo jablka rozhodně ne. Tuk se v zimě dost hodil, a i proto se zabijačky nedělaly v létě nebo na jaře. Stejný to bylo se světlem. Byla dřív tma, svíček málo, a tak se prostě chodilo dřív spát. Naše tělo má tohle všechno už pěkně dlouho zakódovaný hluboko v sobě. Na chvilku ho možná oblafnete, ale je velká šance, že vám to časem spočítá i s úroky.
Tím vším vás rozhodně nechci nabádat k tom, abyste se celou zimu cpali prorostlým steakem a spali čtrnáct hodin denně. Jen je dobrý si uvědomit, že zima extrémnímu cvičení a dietám prostě není nakloněná, a naučit se s tím pracovat. Víc o tom, jak s cvičením začít nebo jak se sebou obecně pracovat, má skvěle zpracovaný třeba Adam Česlík v jeho Dark season manuálu pro Performance lifestyle, ze kterýho jsem si hodně vzal pro svůj režim.
A tím se dostávám ke svojí rutině (nenapadá mě lepší slovo za anglický routine). Na první dobrou přiznávám, že s jídlem to taky ještě nezvládám. Neapolská pizza nebo carbonara mě zaručeně zlomí vždycky. Naštěstí pro mě, mám ženu, která zdravou stravou žije, a tak jsou naše každodenní společný večeře protipólem toho, když mi to na oběd ujede.
Moje základní pravidlo pro zimu je nepolevit. To znamená nepřestat se hýbat, i když těch tréninků není tolik a nejsou tak intenzivní, nezahodit všechno to, co jsem nastřádal přes léto. Už nějakou dobou je pro mě motivací, spíš než postava body buildera plnýho umělýho proteinu, funkční a zdravý tělo s co nejklidnější hlavou. Klasickej gym už skoro nenavštěvuju a teď v zimě se soustředím víc na komplexní cvičení celýho těla. Animal movements (primal movements), kettlebell, hrazda a trénink s vlastní vahou tak, abych při každým jednotlivým cviku zapojil co nejvíc svalů a byl schopnej svoje tělo ovládat tak, jak potřebuju, aby fungovalo. Na tohle zase můžu doporučit svýho trenéra Honzu Nevěčnýho nebo partu z Železný koule, kde cvičí Matěj.
Budovat si imunitu je v týhle době alfa a omega.
No a aby toho pozitivního stresu nebylo málo, cvičím venku, bosej a jen v pár vrstvách oblečení. Otužování a bosá chůze po trávě a hlíně (v Praze fakt moc sněhu zatím nebylo) je něco, co mě nakopává ještě víc. Nehledě na to, že budovat si imunitu je v týhle době alfa a omega. K tomu patří i dneska už tak profláklá „studená koupel”. Pominu teď všechny ty obrovský benefity, který k tomu píše každej, když se vyfotí na Instagram, a zmíním jeden, kterej jsem si v tom tak trochu objevil sám. To, že v ledovým jezírku vydržím a že mě to nezlomí, jako většinu naší chřadnoucí populace (jak se všude píše), mě nabíjí neskutečnou energií. Nehledě na to, že moje hlava pak myslí mnohem pozitivněji.
K hlavě by se toho dalo napsat taky hodně, ale do toho už se já pouštět nebudu. Od toho jsou tady zkušenější. A i když to pro někoho může znít ezotericky nebo spirituálně, tak třeba meditace jsou docela účinnou zbraní proti negativním myšlenkám a fakt na ně nepotřebujete být zenovej mistr. To můžu potvrdit z vlastní zkušenosti. Dlouho jsem se jim vyhýbal, protože mi to prostě nešlo. Až mi došlo, že o tom meditace v základu není. Už jen to, že se umíte jednou za pár dní na 20–30 minut zastavit a uklidnit se, hodně pomáhá psychice. Hezky a dost blbuvzdorně tohle popsal v jedný kapitole knížky Uprdelisms Honza Menděl. Zkuste si to někde najít a třeba do meditací taky proniknete.
No a pokud ne, tak se prostě zkuste aspoň trochu hejbat. Nepoužívejte výtahy a eskalátory, pro nákup si dojděte, nenechte si vozit obědy. Prostě si najděte místo, kam si pro jídlo uděláte procházku a nadejcháte se čerstvýho vzduchu, a občas se ráno nebo večer na pár minut protáhněte. Jo a pro ty starší, sex je prej taky dobrý cvičení.
Michal
Commentaires